Putování králíčka Mikuldy z Mikulovic

Další cesta pošťáckým autem, tentokrát nebyla ani moc dlouhá a už jsem zase na jiné škole. Zatím ještě čekám v družině, až skončí vyučování  a těším se na nové děti a jejich rozesmáté tváře. Hurá,slyším zvonění a hned poté hlasy dětí, které obklopily krabici. A už je to tady, krabice se otvírá a já vykukuji do nové třídy a vidím plno veselých dětí, které se mě už také nemohly dočkat. Jsou tu dokonce i dvě paní vychovatelky a dvě paní asistentky. “Ahoj Mikuldo, moc tě tady vítáme. Doufáme, že jsi v pořádku a zdravý. U nás je teď spousta dětí nemocných, tak jsme se spojily dvě oddělení družiny, aby tě mohlo poznat co nejvíce dětí.”řekla paní vychovatelka Tereza a konečně mě vyndala z krabice. Jů, to je zase paráda vidět novou družinu, hračky, výzdobu, ale hlavně děti, které se na mě už moc těší.

Posadili jsme se všichni do kruhu, děti si mě posílali a navzájem se jsme se představili. Potom paní vychovatelka povídala o tom kde a jak jsem se narodil, kolik škol už jsem navštívil a odkud jsem přijel.Místa kde jsem byl jsme si ukázali i na mapě.Děti se divily kolik jsem toho už procestoval a co mě hlavně ještě čeká.

“Tak děti, teď už máte jistě hlad, tak pojďte půjdeme na oběd,” zvolala paní vychovatelka. “ A Mikulda může jít s námi ?” ptá se Lucinka. “Samozřejmě. Ukážeme Mikuldovi i naši jídelnu, Kdo Mikuldu vezme?” zeptala se paní vychovatelka. V tu chvili se ozvalo já, já, já a vyletěly snad všechny ruce nahoru. Byl jsem moc rád, že se dětem líbím a každý chce být se mnou kamarád. Paní vychovatelka mě podala Lucince a ostatním zklamaným dětem vysvětlila, že se o mě budou střídat. Vždyť s nimi budu celé odpoledne, půjdeme na procházku,budeme si společně hrát a možná stihneme i něco vyrobit.

V jídelně to hezky vonělo, děti si vzaly oběd a posadily se na barevné židle. Já jsem zatím počkal s paní vychovatelkou. Přišla se na mě podívat i vedoucí paní kuchařka a přinesla mi sladkou mrkvičku. To vám byla dobrota!! Po obědě mě převzal Jiřík a odnesl mě zpátky do družiny, kde jsme si všichni udělali pohodlí a paní vychovatelka nám přečetla příběh o škole kde jsem se narodil a příběh z poslední školy, kterou jsem navštívil. Děti odpočívali a poslouchali. Paní vychovatelka na konci řekla, že i ona musí napsat co jsem s nimi zažil a poslat do další školy.

A potom už jsme vyrazili ven, Byl krásný slunečný den, i když trochu mrazivý. Děti se o mě spravedlivě střídali, zahřívali mě pod svými bundami,aby mi nebyla zima a ukazovali mi všechna zajímavá místa v Dobrovici. První bylo školní hřiště, kam chodí na tělocvik, ale i odpoledne  s družinou, Potom jsme šli parkem, který je hned vedle koupaliště až k dobrovickým muzeím. Tam jsem dostal na památku kožený sáček a v něm cukr, protože v Dobrovici je velký cukrovar. Prošli jsme ještě dobrovické náměstí a potom už jsme se vraceli zpět do školy.

Po návratu jsem si dali s dětmí svačinku a šli jsme si hrát. Jé, já toho zase zažil. Chvíli jsem si s klukama stavěl bunkr s velkých papírových cihel. Když jsem se v něm zabydlel, už mě sháněly děvčata, abych přišel do jejich cukrárny na něco dobrého.Také jsem si postavil něco ze stavebnice a zahrál karty. Na závěr mě ještě chtěly nějaké děti namalovat, tak jsem jim seděl modelem. To už ale začali přicházet rodiče a já jsem se s dětmi postupně loučil.Vždycky mi je z loučení trochu smutno, ale jsem plný zážitků a už se zase těším na nové děti. Když všichni odešli a ve třídě bylo opět ticho, paní vychovatelka mě vzala, pohladila a řekla: “Bylo to s tebou fajn Mikuldo,jsem moc ráda, že jsme tě poznali.Měj se moc krásně a udělej ještě spoustu radosti i dalším dětem.Šťastnou cestu !!! A pozdravuj moc děti ve Vysoké nad Labem!!