22 - Mnichovo Hradiště, ZŠ Studentská
Ahoj děti,
moje další zastavení je v Mnichově Hradišti, prý je toto město považováno za jednu ze vstupních bran do Českého ráje. Tomu jsem teda vůbec nerozuměl, ať jsem se rozhlížel, jak jsem se rozhlížel, žádnou bránu jsem neviděl. A tak jsem se zeptal dětí, ke kterým mě přivedla paní vychovatelka Jana. Byly to nejstarší děti z družiny a vysvětlily mi, že město je na kraji oblasti, které říkáme Český ráj. V této oblasti je mnoho přírodních a historických památek, které určitě stojí za výlet.
Dětí tady v družině mají opravdu hodně. Jsou rozděleny do šesti oddělení a všechny mi chtěly něco říct nebo ukázat. Celá družina teď žije přípravami na zápis budoucích prvňáčků, vyrábí pro ně dárky a zdobí školu, aby se tady novým dětem líbilo. Já byl teda nejvíc nadšený z robotů, které děti samy malovaly. Strašně se mi líbilo, že jsme byli skoro stejně velcí a těch čudlíků a hejblátek, co na sobě měli, to byla paráda. Velikou radost mi děti udělaly, když mi věnovaly jednu z tužek, které sami chystají, alespoň můžu sepsat všechny svoje příběhy.
A to jsem ještě neměl tušení, co mě čeká dál. Převzala si mě paní vychovatelka Romča a vzala mě na
trénink mažoretek. Vy nevíte co to je? No to já jsem taky nevěděl, ale teď už vám to můžu vysvětlit. To jsou holčičky, které při hudbě cvičí a tančí s takovými hůlkami. Pro jistotu jsem vám je vyfotil, aby jste se mohli podívat. To by jste nevěřili, co s nimi dělají. Málem mi vypadly oči z důlků. Umí s těmi hůlkami točit a házet, do teď vlastně nevím, jak to dělaly. Ale moc hezky se na to dívá. Sice se mě pokusily, nějaké ty triky naučit, ale asi mám moc malé tlapky a nešlo to. Tak si se mnou alespoň zahrály na sochy a na mrazíka. To mě moc bavilo, ale musím vám prozradit, že jsou to pěkné divošky a občas jsem jim nestačil.
Potom už jsem byl hodně unavený a děti šly domů. Aby mi nebylo smutno, tak si mě vzala paní vychovatelka domů, tam mě uložila a já jsem brzy usnul. Ráno jsme společně vyrazili do družiny, vstávat se mi nechtělo, ale těšil jsem se na děti. V ranní družině jsme si společně sedli a pročítali jsme příběhy, které jsem doposud zažil. Našli jsme i obrázky z mého putování, které mám na svých internetových stránkách. Pak děti odešly na vyučování a já jsem mohl dospat to brzké ranní vstávání.
Po obědě jsem se sešel se všemi dětmi na školní zahradě, abychom se mohli společně rozloučit. Během příprav na cesty, jsme si ještě společně prohlédli všechny věci, které už jsem nasbíral do své cestovatelské krabice. Potom jsme vše pečlivě zabalili, nakonec jsem nastoupil do krabice i já a vyrazil jsem na další cestu.
Od dětí se mi nechtělo, protože s dětmi jsem moc rád, ale už se moc těším na nová dobrodružství a děti, které na mě ještě čekají. Takže na shledanou Mnichovo Hradiště, bylo mi s vámi fajn!
Váš nový kamarád králíček Mikulda
