23 - Býšť, ZŠ
Moc jsme se těšili na okamžik, až k nám „dorazí“ Mikulda. Byli jsme zvědaví, kde všude již byl. Abychom se představili – jsme škola ve vesnici mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. Jméno školy nese název podle slavného rodáka Eduarda Nápravníka, českého dirigenta a hudebního skladatele. Možná i právě proto zde mají kroužky spojené s hudbou velkou tradici. Ve družině máme krásnou velkou zahradu s průlezkami, pískovištěm, koloběžkami, skákacími balony, pingpongovým stolem a spoustou dalších sportovních náčiní. Jezdíme na lezeckou stěnu, bruslení, plavání a během roku pořádáme spoustu zajímavých akcí (návštěva hasičů, Malá pardubická, den se stavebnicí Geomag, drakiáda, Dýňový svět, Talentmánie...).
A právě Talentmánie probíhala, když jsem byl u dětí v Býšti. Byla to moc povedená akce. Děti ze všech tří oddělení tancovaly, zpívaly a hrály na hudební nástroje – flétnu, klavír, ukulele. Dvě hodiny skvělé zábavy utekly velice rychle. Všichni účinkující dostali krásné odměny, protože nebyl jeden vítěz, ale všichni, kteří se zúčastnili.
Druhý den jsem jel s dětmi na lezeckou stěnu. Všichni byli jako opičky – lezli po lezecké stěně, provazu, hráli nejoblíbenější hru na krokodýla a také schovávanou na slepo. To děti vylezly na stěnu, zhaslo se a zvolení dva museli hledat. Přiznám se – ale nikomu to nepovídejte – malinko jsem se v té tmě bál! Cestou zpět jsem s dětmi v autobuse zpíval písničky a byla skvělá nálada.
No a protože se blíží Velikonoce, pomohl jsem dětem malovat kraslice, které potom půjdou pověsit na velikonoční strom. Ale to už s nimi nepůjdu, protože budu na cestě do jiné družiny. Chci toho procestovat hodně, proto nesmím ztrácet čas. Ale abych nebyl smutný, dostal jsem na cestu krásnou pomlázku.
Ještě jsem stihl výtvarnou dílnu, kdy si děti nabarvily krásné plátěné sáčky. Každý byl jiný a všechny krásné.
Poslední čas v družině v Býšti jsem strávil s dětmi na zahradě. Udělaly mi moc dobrou zmrzlinu – z písku, zahrál jsem si na honičku, projel na koloběžce, pohoupal na houpačce, holčičky mi vyprávěly pohádku. Nakonec mi všichni na cestu zazpívali a zamávali. Řeknu vám, že se mi od nich nechtělo, ale na druhou stranu jsem se moc těšil na další dobrodružství.
