24 - Ústí nad Labem, ZŠ Palachova
Milé děti, musím vám vyprávět co se mi stalo. Ze družiny v Býšti jsem se na svou cestu vydal 16.4., to by nebylo nic zvláštního, jsem cestovatel každým coulem. Jenže ona mě Česká pošta nedoručila tam, kam měla. Nechali mě samotného, zavřeného v krabici ležet kdesi v poštovním skladu. Řeknu vám, že už jsem začínal být smutný, bál jsem se. Byla tam tma a takové zvláštní ticho. Občas jsem slyšel z dálky nějaké štrachání, nevím co to bylo, možná nějací poštovní skřítci, možná myši. Volal jsem, ale asi moc tiše, nikdo mě neslyšel. Veliké štěstí, že mi hodné děti zabalily do krabice spoustu mrkviček, salátů a jiných dobrot. Našel jsem i hračky a obrázky, které jsem si prohlížel, aby mi trochu utekl čas. Myslel jsem si, že tady moje cesta skončila a už se za žádnými dětmi nepodívám. To ticho a čekání bylo nekonečné. Najednou se moje krabice začala pohybovat, jupííí, vydávám se na další cestu. Našla sebjedna dobrá duše, která se po mě začala shánět, na poslední chvíli mě vypátrala a už jsem 7. května konečně putoval do další školy.
Pozdravil jsem se s nedočkavými dětmi. Ty se se mnou mazlily, jeee byl jsem středem pozornosti celé odpoledne. Pořádně jsem si protáhl záda i nožičky. Podíval jsem se i mezi ostatní děti, ty moje se se mnou chtěly pochlubit. Ukázal jsem jim co všechno se skrývá v mé krabici. A oni mi na oplátku ukázali jak se na kroužku Šikovných ručiček vyrábí betonové vázy.
Podíval jsem se s dětmi na jejich zahradu. Venku bylo krásně a teplo. Zkusil jsem si malovat křídami na chodník, foukali jsme bubliny a soutěžili kdo udělá největší. Jak myslíte, že to dopadlo? Vyhrál to malý prvňáček Kevin, který prý trénuje celé jaro. Byl opravdu šikovný a já mu tleskal a všichni jsme jásali a křičeli radostí. Paní vychovatelka říkala, že i já zapadám do jejího oddělení pavijánů. Hledal jsem kde ty opičky mají, ale asi byly dobře schované nikde jsem žádné nenašel a to jsem koukal i do skříněk. Děti se mi smály, že jsem trdýlko, že těmi paviány paní vychovatelka myslí děti. Prý je to tím, že strašně křičí a nejsou k utišení. Taky to tak ve vaší družince máte nebo jste klidné a tiché děti?
Škoda, že jsem byl tak dlouho na cestě, mohl bych jinak zůstat dýl. Takže hurá zabalit batůžek, nové dárky a zase do světa za dětmi.
