9 - Postřekov, ZŠ
Ahoj z Postřekova.
Dnes jsem doputoval do Základní a mateřské školy v Postřekově. Už z krabice jsem slyšel děti, že nadšeně tipují, že v balíku budu já-Mikulda. Jakmile proniklo světlo až k mým očím, zamžoural jsem a když jsem se rozkoukal, viděl jsem patnáct párů rozzářených dětských očí. Paní vychovatelka Tereza dbala na to, aby každé z dětí mohlo vybalit nějaký z dárků, které pro mě vyrobili v ostatních družinách. Na všechny se dostalo a pak nejlepší čtenář ze druhé třídy přečetl dopis ze ZŠ Lužice.
Od dětí jsem se dozvěděl, že jim o mně vyprávěla paní vychovatelka už v září. A protože s každým balíčkem, který byl do školy doručen a neunikl dětským očím, padla otázka, jestli už jsem to já, zkusily si děti krátit čekání malováním obrázků „Jak si Mikuldu představuji“. Obrázky jsem viděl a moc se mi líbily, ale ani jeden malíř mě neodhadl dobře.
Byl zrovna čas, kdy si každý v družině hraje. Děti se rozprchly po třídě a já jsem střídal stanoviště a s každým strávil chvíli. Stavěl jsem lego, hrál deskové hry, chvíli si maloval a také odpočíval v domečku z papírových kostek. Tam bylo báječně, nad hlavou jsem měl baldachýn a poslouchal vyprávění. Ležel jsem na polštáři s kostkovanou látkou. Děti mi řekly, že je to kanafas. Nikdy jsem takové slovo neslyšel. Dozvěděl jsem se, že se tká přímo v Postřekově a šijí se z něj například zástěry, chňapky, utěrky či povlečení.
Druhý den jsem slyšel příběh na pokračování „Prázdniny s delfíny“. Děti uměly vysvětlit, co je senzor, správně odpověděly, jestli delfíni vidí v noci a kde na těle mají nejcitlivější místo.
Pak se stalo něco neočekávaného. Než jsem se nadál, měl jsem obléknuté bílé triko. Je mi trochu větší, budu ho mít místo noční košile. Na konci odpoledne už tričko nebylo bílé, ale mělo modré pruhy a spoustu podpisů.
Že jsem dostal pruhované triko, není náhodou. Tento školní rok mají děti téma Moře a celá družina je vyzdobená v tomto duchu. Po zdech plují lodě námořníků a pirátů. Děti pózovaly v převlecích a paní vychovatelka s paní asistentkou je fotily, fotky tiskly a vystřižené připravovaly na umístění na lodích.
To už ale já neuvidím, protože zalezu v pyžamu do krabice, obklopím se dárky a odpluji do další družiny, kde už na mě čekají. Tentokrát do ZŠ Nechanice.
Kdo ví, třeba se ještě vrátím, protože bych někdy chtěl zažít Masopust v Postřekově. Už jste o něm někdy slyšely?
Loučím se a vyplouvám Váš Králíček Mikulda
