ZŠ a MŠ Nahořany – Příběh ze školní družiny

Jmenuji se králíček Mikulda a rád bych vám vyprávěl krásný příběh. Je o mně, o mé sestřičce Mikulínce a o místě, na které nikdy nezapomeneme – o školní družině v Nahořanech v podhůří Orlických hor.

Ještě dříve, než jsme se do Nahořan vypravili, slyšeli jsme o místních dětech samé hezké věci. Dozvěděli jsme se, že se na nás velmi těšily. Děti si kreslily obrázky, jak bych mohl vypadat – někde jsem měl dlouhé uši, jinde kulatý čumáček a někdo mi dokonce namaloval puntíkované kalhoty. Také si o mně četly v knížce, a proto mě znaly téměř lépe než já sám. Když jsme konečně dorazili, připadal jsem si jako skutečná pohádková hvězda.

Děti nás přivítaly s úsměvem a hned nám ukázaly, jak jsou šikovné a tvořivé. Společně jsme vyráběli sovy ze šišek. Překvapilo mě, že ze šišky, kousku vaty a trochy fantazie může vzniknout tak krásné lesní zvířátko. Mikulínka byla nadšená a nejraději by si jednu sovu odnesla domů.

Poté nás děti spolu s panem myslivcem vzaly na procházku ke krmelci. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí o zajíci polním – kde žije, čím se živí a jak musí být opatrný, aby nebyl vyrušen. Bylo vidět, že děti mají k přírodě blízký vztah a dokážou o ní poutavě vyprávět. Byli jsme na ně velmi pyšní.

Po návratu do školní družiny na nás čekalo další milé překvapení. Děti nám postavily domeček z krabic, který měl okna, dveře a uvnitř krásnou měkkou postýlku. Mikulínka si do ní hned lehla a prohlásila, že by se do Nahořan klidně přestěhovala natrvalo. Nakonec si ale uvědomila, že by pak nemohla poznat další kamarády.

Společně jsme si hráli, povídali si a smáli se. Děti nám vyprávěly o svých kamarádech, oblíbených hrách i o tom, co všechno ve školní družině zažívají. Čas plynul velmi rychle.

Při loučení nám bylo trochu smutno. Děti však myslely i na naši cestu domů. Vyrobily nám nádherné šály, aby nám nebyla zima. A víte co bylo nejkrásnější? Na každé z nich byla bambulka za každého kamaráda, kterého jsme v Nahořanech poznali. Odváželi jsme si tak kousek přátelství, radosti a laskavosti každého z nich.

Slibovali jsme si, že na školní družinu Nahořany nikdy nezapomeneme a že se sem jednou opět rádi vrátíme. Poté nás děti pečlivě zabalily do krabice, odnesly do Z-Boxu a poslaly na cestu do Šumperka.